COP 26 – festival greenwashingu či konference prázdných slibů?

Magdalena Středová, M2A

Od 31. října do 13. listopadu se v Glasgow, ve Skotsku, pořádala konference OSN – COP 26. Pravděpodobně nejdůležitější environmentální setkání od podepsání Pařížské dohody na COP 21 v roce 2015. Celosvětová politická scéna se sešla, aby domluvila další společné postupy pro řešení klimatické krize. A to je právě to. Od roku 2015 se prakticky nic nezměnilo. Lídři a lídryně věrohodně slibují řešení a podepisují přísnější závazky k zmírnění změny klimatu a ze summitů poté odlétají soukromými letadly zpět do svých států. Rok 2030 se nenávratně blíží a kroky, ke kterým se před šesti lety zavázali, doposud nenaplnili.

A jakéže cíle si představitelé a představitelky k (ne)plnění stanovili tentokrát? Nová dohoda, Glasgowský pakt o klimatu, na jehož obsahu se dohodlo 197 zúčastněných států, shrnuje několik důležitých bodů, které by měly odvrátit ohrožující změnu klimatu. Hlavním z nich je závazek udržet oteplení planety pod 1,5 °C oproti předindustriální době, který už byl součástí zmiňované Pařížské dohody. Tento krok vyžaduje rychlé a trvalé snížení emisí skleníkových plynů, a to hraničně do roku 2030. Již na COP 21 v Paříži bylo pozdě, bez okamžité akce nám však oteplení překoná tuto hranici a dopad na běžné lidské životy bude enormní. Na konferenci se akreditovalo okolo 503 lobbistů tradiční fosilní ekonomiky, do které stále vrážíme miliardy, dinosauři se totiž nevzdávají bez boje. Dalším z bodů je plán postupného snížení užívání uhlí. Dohoda ho však formuluje jen jako „postupné snižování využívání“, nikoli jako ukončení těžby a spalování, což nás ve výsledku jen opíjí rohlíkem. Posledním krokem, který zmíním, je zvrat odlesňování, k němuž se zavázalo přes 140 zemí, překvapivě včetně Brazílie, na jejímž území se nachází většina právem tolik diskutovaného a chráněného Amazonského pralesa. Zda budou tyto závazky jednotlivé státy naplňovat, či si za dalších pár let uspořádáme další summit na neobyvatelné planetě, je ve hvězdách.

Problémem ovšem zůstává, že domluvené výstupy z těchto konferencí nejsou závazné. Pokud se je země rozhodnou nedodržovat, nikdo je k tomu nemůže donutit. Někteří politici se dokonce konference ani nezúčastnili. Hlavy největších znečišťovatelů, Číny, Ruska či Brazílie, svou nepřítomností v Glasgow svůj postoj k planetě ukázaly, myslím, docela jasně. Podle lidí kritizujících COP 26 je nutné nejen přijmout určité závazky, ale i jasně stanovit opatření a mechanismy, aby byly státy odpovědné za jejich plnění. Tak se však nestalo. Poukazováno je i na nedostatečnost a netransparentnost vytyčených cílů. Pokud dál budete jen naprázdno slibovat, fatální následky nás do konce tohoto století neminou, ozývají se aktivistky a aktivisté z celého světa. Ti také, v čele s Gretou Thunberg, masivně protestovali v průběhu celého setkání. Členstvo organizací Fridays for Future a Extinction Rebellion, ale i široká veřejnost se v ulicích nahlas dožadovaly plnění závazků a bez ostychu oprávněně kritizovaly velvyslance a velvyslankyně svých zemí. Sama Greta Thunberg ostře nazvala celý COP 26 „festivalem greenwashingu“, kterým summit do jisté míry bezpochyby byl. Ač nám některé projevy, závěry nebo snad počet žen účastnících se konference nedávají moc naděje na změnu, nesmíme se vzdát bez boje. Musíme stále připomínat lidem stojícím ve vedení našich států sliby, které nám a především budoucím generacím dali. Jen tak budeme mít šanci žít stejně plnohodnotný život jako oni a generace před nimi.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *