„Dobře se uč, ať máš samé jedničky,“ tak zní přikázání, se kterým chodí do školy většina žáků na světě. Ani naše škola nebude ušetřena a před pololetím zde vzplane boj o lepší známky. Po vysvědčení jedničkáři sklidí ovace a ostatní budou vymýšlet alibi pro rodiče. Zejména pro ty rodiče, kteří rádi srovnávají, zda máte známky alespoň na úrovni svých sourozenců, nebo jestli s takovým prospěchem vůbec můžete pokračovat na vysokou školu. Chtít sbírat jedničky je prostě přirozené a těžko najdete někoho, kdo by doporučoval svým potomkům (nebo dokonce žákům!) něco jiného.

Pravda o jedničkách
Realita je ale komplikovanější – mezi jedničkami ve škole a následným úspěchem v životě totiž neexistuje žádná úměra. Jedničkáři nevydělávají více peněz, nemají větší domy, ani atraktivnější milenky a milence. Jejich vysvědčení se nestanou ozdobou galerií a lidé nebudou platit vstupné, aby si je mohli prohlédnout. Žádná banka nesmění jejich jedničky ve výhodném kurzu za eura.
Na základní ani na střední škole jsem nikdy nepatřil mezi jedničkáře. Míval jsem trojky z matematiky a fyziky, a dokonce i dvojku z výtvarky! Přesto jsem se dostal na tři vysoké školy. Moji spolužáci, kteří měli krásné sbírky plné jedniček, naopak často pohořeli. Kromě jedniček si totiž ze školy nic užitečného neodnesli.

Proč jsme tady?
Představte si školu jako hluboký pramen; každý k němu může přijít a odnese si z něj přesně tolik, jak velkou si přinese nádobu. Co tím chci říct? Chci říct, že ve škole můžete získat mnohem více než jedničky. Ty může mít skoro každý! Skoro každý je schopen se nazpaměť naučit libovolnou látku, odpapouškovat ji (třeba i před maturitní komisí) a dostat jedničku.
Škola – ten hluboký pramen – vám ale může dát mnohem víc. Především by vám měla ukázat cesty, po kterých se můžete vydat. Měla by ve vás probudit touhu poznat věci, o kterých se učíte, ještě více do hloubky. Škola je ideální prostředí, abyste zde rozpoznali svoje přirozené talenty a dále je rozvíjeli.
Na střední škole jsem měl štěstí na výborného češtináře. Často mi doporučil nějakou knížku a já šel do knihovny a půjčil si ji. V těch knížkách se pak pro mě otevíraly nové světy a zároveň mě motivovaly k psaní. Následně jsem vyhrál několik literárních soutěží, a nakonec jsem napsal i vlastní knížku.
Škola by vám měla dát do života také pár užitečných schopností: kromě kritického myšlení a schopnosti formu-lovat a prezentovat vlastní myšlenky byste se zde měli naučit i to, jak spolupracovat, jak respektovat jinakost, jak brát neúspěch jako motivaci, jak odpouštět sobě i ostatním. To všechno jsou klíčové dovednosti pro život.
V neposlední řadě můžete z pramene jménem škola vytěžit i cenná přátelství. Složení, v jakém jste se tu sešli, je dílem náhody. Své spolužáky jste si nevybrali, ale věřím, že od každého z nich se můžete něco naučit. Zkuste se zajímat o to, co spolužáci dělají, co je baví, protože vás to může také hodně obohatit. Škole odzvoní, ale přátele, které zde poznáte, můžete mít na celý život.

Víc než šimpanz
A teď asi to nejdůležitější: věděli jste, že člověk a šimpanz sdílí 98 % společných genů? A zamysleli jste se někdy nad tím, jak je možné, že ten první postaví a vymaluje Sixtinskou kapli, zatímco ten druhý se bude celý život jen houpat na liánách v pralese? Vy jste lidé, a proto od vás chci mnohem víc.
Jsem naprosto přesvědčen, že každý z vás dostal talent přinejmenším ve třech oblastech. Může to být sport, může to být hudba, může to být matematika, může to být třeba i smysl pro humor. Teď je na vás, co s tímto darem uděláte. Můžete se spokojit s tím, že vám váš talent bude stačit na jedničky, nebo ho budete rozvíjet i za hranicemi školy.
Den má 24 hodin, přibližně 8 hodin strávíte ve škole a přibližně 8 hodin spíte – takže vám zbývá ještě 8 hodin na to, abyste změnili svět. Těch zbývajících 8 hodin denně je váš největší poklad. Tak se dejte do díla! Vždyť básně, co nosíte v hlavě, ale nesepíšete je, nikdy nevzniknou. Domy, které nenavrhnete, nebudou nikdy stát. Skladby, které nezahrajete, nikdy nezazní. Vaše dílo prokazatelně spoluvytváří tento svět.
Chci tedy po vás, abyste byli mnohem více než sběratelé jedniček. Chci, abyste hrotili svůj talent každý den. Chci, abyste odolali pokušení zabít odpoledne na Instagramu
a vyrazili na ten trénink a šli na tu zkoušku. Chci, abyste nezradili svoje dary a rozvíjeli je tak, jak to jen bude možné. Chci, abyste se chopili barev a plátna a začali malovat. Chci abyste malovali usilovně a malovali pestrými barvami. Chci, abyste svým životem namalovali tak krásný obraz, že se o něm bude vyprávět až do skonání věků.

(tento text je zkrácenou verzí mojí přednášky pro žáky SEUP z ledna 2019)