Autor: Tereza Schützová, M2A

Po prvním nouzovém stavu se pomalu začaly znovu rozebíhat kulturní akce a otvírat výstavy. V minulých měsících bylo možné navštívit např. výstavu Fotoeseje Antonína Kratochvíla probíhající od 12. 6. do 18. 10. 2020 v Domě U Kamenného zvonu, který je sám o sobě architektonický skvost.

Antonín Kratochvíl (narozen 1947) v roce 1967 emigroval z Československa a následně začal fotit pro noviny a magazíny v USA. Později se začal specializovat na válečnou fotografii, a tak vzniklo spoustu snímků zachycujících humanitární problémy, válečné konflikty nebo kruté totalitní režimy.

Kratochvíl fotil např. válkou zdevastovaný Irák, Srí lanku zasaženou vlnou tsunami, venezuelskou věznici El Dorado a humanitární problémy nejchudších afrických zemí. V Zambii nebo Zimbabwe se setkával s lidmi nakaženými AIDS a jeho fotky dopomohly k získání léků lidem, kteří si nemohou žádné dovolit.

Protože se jedná především o zachycení lidských příběhů v nelidských podmínkách, fotografie působí úzkostlivým dojmem, bolestí a strádáním. Z každé jde vyčíst něco, co ji samotnou zdaleka přesahuje. To, co na nich upoutá nejvíce je upřímnost, se kterou zachycují všechno tak jak to je, bez přetvářky a aranžmá.

K vidění byly fotky z více jak třiceti různých zemí celého světa, to ale není zdaleka vše. Kratochvíl nafotil také mnoho portrétů slavných osobností hudebního a hereckého průmyslu, mezi nimi byli i David Bowie, Bob Dylan, Keith Richards nebo známý Willem Dafoe. Díky nim měla výstava o něco méně tísnivý dojem a ve všech směrech rozhodně stála za to. Co se týká výtvarného umění a výstav, tak to nejlepší nás na podzim ještě čeká.