Adéla Sklenařová, M3A

V poslední době se roztrhl pytel s knížkami na téma slovanské mytologie. Já jsem si jednu z těch novějších už stihla přečíst a moc bych vám ji chtěla doporučit.

Dcera zimy

Autor: Vladimíra Šebová

Nakladatelství, rok vydání: Fragment, 2021

Hodnocení na Databázi knih:

Počet stran: 352

Děj: Morana a Vesna, dvě sestry, každá úplně jiná. Obě jsou už po staletí prokleté. Morana nemůže zemřít a Vesna je odsouzena k tomu, že každých sedmnáct let zemře a poté se znovu narodí. Ani jednu už tenhle život nebaví. Morana je ale odhodlaná k tomu, že tentokrát už kletbu dokáží společnými silami prolomit. Když však začne vycházet na povrch, že ne vše se v minulosti odehrálo tak, jak se zdá, není tak úplně jasné, zda se to sestrám podaří.

Dcera zimy se sice inspiruje slovanskou mytologií, ale rozhodně se nemusíte bát, že pokud už o slovanské mytologii víte všechno, tohle vás nebude bavit. Autorka si bere jednotlivé postavy do svého příběhu, ale vymýšlí jim nový život, vztahy a zvraty, což mě moc bavilo.

Hlavní hrdinky jsou skvělé. Vesna se zdá být milou a křehkou dívkou, ale popravdě řečeno mě docela štvala svojí naivností a rozmazleností, i to mě na ní ale bavilo. Morana, ta je ovšem skvělá. Neskutečně sarkastická hlavní hrdinka, která má černý humor a dost často hází vtípky o sebevraždě, to mě hrozně moc bavilo. Zároveň se mi líbily i vedlejší postavy, například Jadwigu jsem si taky dost oblíbila.

Když knížku začnete číst, první, co vás čeká po jejím otevření, je prolog. Tady bych vás chtěla upozornit na to, že si po jeho přečtení budete připadat děsně zmatení, ale rozhodně to není důvod, proč v knížce nepokračovat. Čím dál se v knížce a v celém ději dostáváte, tím více se vše dohromady proplétá a vám začíná dávat smysl, proč byl prolog takový, jaký byl. Někdy ke konci knihy, nebo po jejím dočtení si zpětně uvědomíte, jak moc skvěle promyšlený ten prolog vlastně byl, i když vám původně sám o sobě nedával smysl.

Knížka se odehrává ve dvou časových rovinách, které se nepravidelně střídají. Jedna dějová linka je z osmnáctého století, druhá z dvanáctého století. V dějové lince z dvanáctého století se dozvídáme o minulosti sester a máme možnost vidět, jak se vlastně stalo, že jsou prokleté, kdo za to mohl a za jakých událostí se to stalo. V dějové lince z osmnáctého století můžeme vidět momentální vývoj sester, kde se znovu setkávají a snaží se zbavit kletby a moct žít normálním životem. Na úplném konci knihy se objevuje ještě jedna dějová linka, na novém místě, což jsem vůbec nečekala a zprvu jsem si říkala, zda se to do příběhu bude hodit, ale pasovalo to tam naprosto skvěle a bylo to krásné oživení příběhu.

Romantická linka v knížce nehraje moc velkou roli, takže je knížka ideálním čtením i pro kluky. Velkou váhu tady má naopak pouto sester, které je moc hezky vykreslené.

Celý svět v Dceři zimy byl skvěle promyšlený a moc mě bavil. Příběh má ponurou, studenou a tajemnou atmosféru, která oplývá spoustou legend a bájí, což bylo super, originální a já se tak do příběhu ráda vracela. S postavami se zde nikdo nemaže, moc lidí v celém světe nemá slitování a nebojí se vše říct nebo udělat co nejdrsněji a bez jakéhokoli filtru.

Dceru zimy bych vám chtěla opravdu moc doporučit, určitě se bude líbit všem, kteří mají rádi fantasy, mytologii, tajemné prostředí, skvělé postavy, vtipnou hlavní hrdinku a originální děj. Pokud máte rádi aspoň jednu věc z výběru, nebo chcete dám šanci mladé slovenské autorce, rozhodně Dceru zimy zkuste.