Naše absolventky na prknech divadla Semafor

Eliška Kudrnová, M1A

Vysokoškolský divadelní soubor Comica Economica se před pár měsíci rozrostl o dvě důležité členky – naše absolventky oboru provoz diplomatických služeb, dnes již studentky 2. ročníku Masarykova ústavu vyšších studií ČVUT Elišku Doškovou a Vendulu Krlišovou. V neděli 14. 11. proběhla v divadle Semafor premiéra divadelní hry Facenet, pojednávající o založení sociální sítě Facebook a životě Marka Zuckerberga, ve které děvčata předvedla vynikající herecké výkony. Satirické představení vneslo do sálu příjemnou atmosféru a způsobilo nespočet úsměvů. Vendy s Eliškou se s námi po úspěšné premiéře podělily v rozhovoru nejen o dojmy a zážitky týkající se divadla.

Jak vás napadlo přidat se k divadelnímu souboru?

Vendy: Ještě před nástupem na VŠ jsem si procházela webové stránky ČVUT, kde jsem v části „Studentský život“ narazila na zmínku o divadelním spolku
a akademickém orchestru. Obě seskupení mě zaujala, tak jsem si o nich zjistila nějaké informace. V prvním semestru jsem se ale nechtěla nikam zapojit, protože jsem se chtěla nejdřív rozkoukat a zjistit, jak to na vysoké vůbec funguje. Časem jsem zjistila, že ve druhém semestru budeme mít na přednášky z marketingu pana docenta, který je zároveň ředitelem spolku Comica Economica. Ten
o spolku mluvil i na přednáškách a vyzýval nás k zapojení. Oslovila jsem ho tedy, přišla na první zkoušku divadla a už se mě nezbavili.  

Eliška: Já jsem se o divadelním spolku dozvěděla přes principála a zároveň
i našeho vyučujícího docenta Bohumíra Štědroně, který nám během přednášek z marketingu nabízel, abychom se přišli podívat na jednu ze zkoušek jeho divadelního spolku. Nakonec to dopadlo tak, že si nás tam s Vendy nechali,
a dokonce jsme si i zahrály na prknech Semaforu.

Máte divadelní/herecké sny a cíle, nebo je to pro vás pouze koníček?

E: Již od malička jsem si chtěla zahrát v nějakém divadle, ale nikdy jsem se neodhodlala to doopravdy zkusit. Proto byla tato nabídka jasným krokem k tomu, tento sen si splnit. A výsledek? Jak samotný divadelní spolek, tak
i představení v pražském divadle Semafor naprosto předčily mé veškeré očekávání. Jsem za tu zkušenost vděčná. Neskutečně mě motivuje v tom pokračovat i nadále a prohlubovat své sny i do budoucna.

V: Vždycky mě bavilo si na něco hrát. Na 1. stupni ZŠ jsem asi rok chodila na dramatický kroužek. Od 14 let jsem pak jezdila na hudebně-dramatický tábor, kde jsme za 14 dní nazkoušeli muzikál a poslední den tábora ho hráli rodičům. Navíc jsem na ZŠ i SŠ byla členkou Klubu mladých diváků, takže divadlo a herectví mě svým způsobem provází od dětství. Kromě toho pracuji už pár let jako uvaděčka v Hudebním divadle Karlín, takže mám možnost nahlédnout pod pokličku i jednomu z největších pražských divadel. Když to všechno sečtu dohromady, myslím si, že to mé divadelní ambice naplňuje dostatečně. Žádnou profesionální hereckou kariéru tedy neplánuji.

Chtěly byste se divadlu věnovat i nadále?

V: Určitě! Divadlo je zkrátka součást mého života. Myslím si, že osobnost člověka je jako skládačka. Když je skládačka kompletní, pak je člověk šťastný
a opravdu sám sebou. Po několika zkouškách spolku jsem si uvědomila, že tohle byl ten poslední dílek skládačky, který mi chyběl.

E: Rozhodně! Začátkem příštího roku nejspíš začneme nacvičovat další divadelní hru, takže program máme opravdu nabitý. Byla by škoda těchto možností nevyužít i nadále. Teď si po představení dáváme zhruba dvouměsíční pauzu a musím říct, že už teď se dostavují lehké abstinenční příznaky.

Jaké byly vaše první pocity, když jste stály na jevišti a celé hlediště vám po skončení představení tleskalo?

E: Nepopsatelné! Bylo opravdu krásné vidět, že ta půlroční práce zkoušení, učení se všelijakých technik herectví, improvizací, artikulace a mnoho dalšího stála opravdu za to. V tu chvíli, kdy jsme všichni stáli na pódiu a diváci nám tleskali, jsem cítila pocit štěstí a vděčnosti, že zrovna já mohu být součástí takhle úžasné party.

V: Byl to neskutečně krásný pocit. Určitě jeden splněný dětský sen stát na jevišti takového formátu, jako je divadlo Semafor, a ještě k tomu před téměř vyprodaným hledištěm. Neuvěřitelné!

Vzhledem k tomu, že vysokoškolský život bývá velice časově náročný, jak zvládáte skloubit školu s divadlem?

V: Recept na tuhle svoji schopnost bych taky ráda znala. Ti, co mě znají, vědí, že mám spoustu zájmů a aktivit a že to vždycky jen nějakým zázrakem všechno zvládnu. Nekončím totiž jen u školy a u divadla, ale přidejme k tomu ještě brigádu a taneční skupinu. Upřímně netuším, jak je možné, že to všechno stíhám. Asi bych zkrátka řekla, že když se chce, tak to jde. Ale samozřejmě bez pochopení a jisté míry přizpůsobivosti mého okolí by to nešlo. Děda vždycky říkával mamce, že by si měla pověsit moji fotku na lednici, aby mě taky někdy viděla. A myslím, že od toho aktuálně nemá daleko.

E: Pro mě osobně to bylo lehce náročné. Každý týden se konala dvouhodinová zkouška a samozřejmě jsme strávili i nějaký volný čas nad učením se scénáře. Ale nebylo to nic, co by se nedalo zvládnout. Já jsem ty zkoušky naopak brala jako příjemný relax od školy a ostatních povinností, kde mohu vypustit a dělat něco, co mě baví a naplňuje.

Jaké máte vzpomínky na SEUP a co byste vzkázaly našim studentům?

V: Na SEUP mám opravdu krásné vzpomínky! Věděla jsem, že když budu potřebovat, najdu tam zázemí a podporu od kamarádů, učitelů i vedení. Ať už jsem se obrátila na kohokoliv s čímkoliv, vždycky jsem našla pomoc a pochopení. Ale nebudeme si mazat med kolem pusy, každá škola (stejně jako všechno ostatní) má své pro i proti, své kladné i záporné stránky. Jde však o to, jak k nim budete přistupovat. Když se těmi zápornými budete trápit a jen si stěžovat, tak tím nikomu nepomůžete. Když je však přijmete jako výzvu, zjistíte, že jste se posunuli o velký kus vpřed. Takže ano, byly i krušné chvíle, kdy jsme se hádali se spolužáky, kdy jsem se nepohodla s někým z učitelů nebo kdy jsem byla otrávená, že tam musím sedět, když je venku tak hezky a mohla bych ten čas využít úplně jinak. Ale z každé této chvíle jsem si něco odnesla. A to bych chtěla vzkázat ostatním. Buďte vděční za každou zkušenost, kterou na SEUP získáte, protože nikdy nevíte, kdy se vám taková zkušenost bude hodit. A věřte mi, budete rádi za všechno, co jste na té škole prožili.

E: Mé vzpomínky na SEUP jsou opravdu nezapomenutelné. Byly to nejhezčí čtyři roky, plné skvělých zážitků a mnoha zkušeností. Studentům bych vzkázala, aby si užívali těch nejlepších mladistvých let a nebáli se jít si za svými cíli. Je důležité občas vystoupit z komfortní zóny, aby se člověk někam posunul, protože potom to stojí opravdu za to! Já to neudělala jinak. Měla jsem strach z toho, že mi divadlo nepůjde a na jevišti něco pokazím, ale to k tomu zkrátka patří. Doteď nelituji ani jedné chvilky, kterou jsem divadlu věnovala, protože mě neskutečně posunula dopředu. Ať už se bavíme o samotném vystupování před větším množstvím lidí, vyjadřování, či improvizaci, všechno tyto věci jsou mi obrovským přínosem. Takže jestli máte strach z neúspěchu, překonejte ten pocit a běžte do toho!

Na představení přišla děvčata podpořit i naše paní učitelka Petra Bergmannová. Jak se vám představení líbilo a jak hodnotíte herecké výkony děvčat?

Téma představení bylo zajímavé, ale nejvíce mě uchvátily výkony obou holek. Byla jsem na ně zvědavá, protože speciálně u Elišky vím, že byla vždycky taková méně smělá oproti Vendy. U Vendy jsem očekávala, že bude takhle úžasná, jako byla v té hlavní roli. Takže tam jsem byla potěšená, přestože si myslím, že to pro ni byl takový „proti“ úkol; hrát roli, která je vlastně jejím opakem. A velmi příjemně mě překvapila Eliška, byla tak přirozená a samozřejmá ve své roli. Věřím tomu, že příště na ni čeká už role větší.

Co říkáte na vysokoškolský divadelní soubor Comica Economica?

To, co obdivuji, je, že v téhle těžké době zvládl soubor takovou hru dát dohromady. Že měli tolik odvahy a že se do toho vůbec pustili, přestože ta situace pro ně musela být opravdu hrozně náročná. Moc obdivuji, že vůbec existuje takový soubor, který na VŠ umožňuje studentům věnovat se tak bohulibé činnosti, jako je divadlo. Opravdu smekám před všemi. Ať už před vedoucími souboru, nebo před herci samotnými. Také jsem ráda, že jsem se mohla podívat do divadla Semafor, kde je normálně neustále vyprodáno. Prostory divadla jsem chtěla vidět, takže i to pro mě bylo potěšující.

Je něco, co byste na závěr děvčatům vzkázala?

Je moc hezké vidět naše absolventy, jak jsou úspěšní nejenom ve studiích. Věřím tomu, že mě děvčata pozvou i na další případnou premiéru, na kterou se už teď moc těším!