Eliška Kudrnová a Kristína Míková, M1A
Podívali jste se někdy na obraz, a nepochopili jeho podstatu? Je tohle vůbec umění?
V Americe je už všechno možné a uznávaným dílem se může stát prakticky cokoliv.
Co třeba Muzeum špatného umění?
The pieces in the MOBA colection range from the work of talented artists that have gone awry to works of exuberant, altough crude, execution by artists barely in control of the brush. what they all have in common is a special quality that sets them apart in one way or another from the merely incompetent.
Kusy v kolekci MOBA sahají od prací talentovaných umělců, kteří se zvrtli, až po díla bujného, i když hrubého provedení umělců, kteří sotva ovládají štětec.
Všichni mají společnou zvláštní vlastnost, která je tak či onak odlišuje od pouze nekompetentních.
Museum of Bad Art. MOBA [online]. [cit. 2022-01-04]. Dostupné z: http://museumofbadart.org/history/
Tak zní volně přeložená definice Muzea špatného umění, kontroverzního amerického „výmyslu“.
Projekt Museum of Bad Art vznikl naprostou náhodou. V devadesátých letech starožitník Scott Wilson nalezl mezi svými popelnicemi v Bostonu nehezký a nepovedený obraz. Zaujal ho pouze rám, ale poté obrázek ukázal svému příteli Jerrymu Reillymu, jehož reakce byla kupodivu pozitivní. Dílo, které později pojmenovali Lucy na rozkvetlé louce (Lucy in the Field with Flowers), si vystavil v obývacím pokoji a vyzýval každou návštěvu, aby hledala další „špatná“ umění. Když se k nim dostal další podobně ohavný kousek, rozhodli se, že založí sbírku. Poté uspořádali několik výstav, které se konaly v Reillyho sklepě. O výstavy však začínal být větší zájem, což vedlo k potřebě větších prostorů, načež si našli nové zázemí v kině státu Massachusetts. Postaveno bylo hned vedle pánských záchodků, což by jistě byl pro ostatní velký zádrhel. Muzeu založenému na ohavnosti ale neustálý smrad pomáhal k silnějšímu zážitku.
Dnes muzeu patří až 600 různorodých děl a dvě další galerie, v Brookline a South Weymouth.
Co ale považujeme za špatné umění?
„Hledáme umělecké kousky, které jsou vytvořeny s evidentním uměleckým záměrem a u kterých se evidentně něco v procesu pokazilo. Musí v nich být něco, co vás přinutí se zastavit a přemýšlet nad tím, proč v tom umělec vlastně vytrval a dovedl to až do konce,“ uvedl pro npr.org současný ředitel Muzea špatného umění Michael Frank. „My ta umělecká díla oslavujeme a těší nás. Pokud pomineme název našeho muzea, tak o nich neříkáme nic špatného, pouze je chceme sdílet s veřejností.“
Reflex [online]. [cit. 2022-01-07]. Dostupné z: https://www.reflex.cz/clanek/fotogalerie/78012/muzeum-spatneho-umeni-kdyz-je-neco-tak-hrozne-ze-to-nejde-ignorovat.html
Začátek formuláře
Když se ohlédneme do minulosti, tak se nám zřejmě vybaví propracovaná díla, která dokázala zachytit každičký detail. Dalo by se říct, že tato díla jsou v dnešní době kvůli postupnému rozmachu moderních technologií nahrazována fotografiemi. Možná právě proto, že zrovna fotografie jsou součástí každodenního života, vznikají převážně abstraktní díla. Ta mohou v člověku probouzet pocit, že se nedívá na obraz s určitou myšlenkou, ale vidí v něm skvrny a šmouhy, které jsou součástí psychotestů zkoumajících duševní neklid pacientů.
Co vidíte na tomto obrázku? Radostné mládě veverky pobíhající po čerstvě rozkvetlé louce za příjemného jarního vánku, nebo smrt?
Postupem času vzniká více a více těchto děl. Děl, kterým předcházelo pouze „pár čmáranců“. Když to porovnáme s minulostí, směřuje to k jedné otázce. Snížily se snad naše nároky? Tak to určitě není.
V těchto dílech hrají roli především emoce. Abstraktní obrazy jsou v tomto případě různorodé. Mají více příběhů a emocí a každý v nich vidí něco jiného. Takzvané obrazy konkrétní, lépe řečeno detailní, jsou přesně zaměřeny na jednu scénu, kterou autor vidí, ať už v hlavě, či očima před sebou. To však neznamená, že si pod takovými obrazy nemůžeme představit něco, co v něm přímo není.
Je na každém z nás, kterou variantu si vybereme. Co k nám promlouvá nejvíc, či jaký pocit to v nás má vzbudit. Zkrátka, co se nám prostě líbí.
Umění je nesmírně obšírné slovo. Samozřejmě se netýká jen obrazů, čmáranců, nebo například slavného obrazu Výkřik, který si část z nás napoprvé představí. Věříme, že cit v umění má v sobě každý. Zároveň ho má každý úplně odlišný. Někdo miluje romantické básně, někdo si zas najde zalíbení v metalových písních. Někomu se líbí dokonale propracovaná Mona Lisa a někdo naopak ocení obyčejný banán přilepený na stěně kobercovou izolepou (ano, tento kus je vážně vystaven v galerii).
I proto není na místě někoho veřejně hanit za jakékoliv umění či styl, který uctívá, jelikož ve světě umění si každý najde aspoň malinkaté místo. Hlavní je tvořit a spojovat společnost, ať už je to jakýmkoliv způsobem.
