Autor: Marek Hammami, M3A

Jenom stoprocentní přístup vám dá šanci to někam dotáhnout, říká obránce Slavie a reprezentace David Beránek

Pozvání k rozhovoru pro časopis The Blue přijal sedmnáctiletý obránce pražské Slavie a národního týmu do osmnácti let David Beránek. Na prosluněném xaverovském stadionu, kde s mládeží „sešívaných“ trénuje, popsal své fotbalové začátky, následování svého staršího bratra nebo pocity, které měl, když poprvé přišel do Edenu na trénink s A-týmem. To vše v dalším pokračování série rozhovorů s úspěšnými sportovci ze SEUP.

S fotbalem jsi začínal kousek odsud v Klánovicích, byla to první a jasná volba?

„Byla, protože už jako malý jsem tam jezdil s rodiči, když vyzvedávali bráchu, který je o tři roky starší. Už ve čtyřech letech jsem tak začínal poprvé kopat do míče a poté jsem se rychle zapojil do tréninku.”

Mladí fotbalisté často mění posty na hřišti, aby našli tu, která jim nejvíce vyhovuje. Jak to bylo u tebe?

„V podstatě od začátku, co hraju fotbal, jsem byl v obraně a dodnes se mění pouze pozice, zvládnu zahrát ve středu obranné řady nebo na kraji, oba posty jsou pro mě přirozené a vyhovují mi.“

Po čtyřech letech v Klánovicích jsi přestoupil do Viktorie Žižkov, kde už v té tobě působil tvůj starší bratr, bylo i tohle faktorem při přesunu?

„Ano, brácha už v době, kdy jsem přestupoval, na Žižkově působil a na jednom turnaji, kde hrála naše kategorie zápas proti Viktorce, mi trenéři řekli, že jsem je zaujal a jestli k nim nechci přestoupit.“

Jak už jsem naznačil, tvým starším sourozencem je bývalý student naší školy Daniel Beránek, ovlivnil tě i on v tom, že jsi zvolil právě SEUP?

„Původně jsem vybíral mezi naší školou a obchodní akademií v centru, ale díky tomu, že brácha tady úspěšně dostudoval, tak mi mohl poradit, jaký vybrat obor, a měl jsem díky němu detailní přehled, co mě tady bude čekat. Samozřejmě jsem také zvažoval fotbalovou stránku, a jelikož mládež Slavie trénuje na nedalekém Xaverově, byla to pro mě nakonec jasná volba.“

Spousta sportovců má v průběhu střední školy různé individuální plány na výuku, jak ty zvládáš skloubit vrcholový fotbal se studiem?

„Zatím jsem žádný individuální plán nepotřeboval a jsem rád za to, že to dokážu zvládnout i bez toho. Jsem pouze omluvený na některé hodiny v průběhu roku, abych stíhal dojíždět na tréninky. Musím poděkovat učitelům, kteří jsou velmi chápaví, velmi shovívaví a vědí, že moje absence vzniká kvůli fotbalu.“

Studuješ ve 2. ročníku na řízení lidských zdrojů, kam bys chtěl směřovat, pokud by ti nevyšel fotbal?

„Pořád se snažím dělat naplno školu, protože ve fotbale je velká konkurence a člověk nikdy nemá nic jistého. Může přijít třeba zranění, takže se snažím pořádně studovat, ale nad žádnou další vizí jsem zatím nepřemýšlel. Hlavně kvůli tomu, že teď přichází zlomové období ve fotbale – tedy přechod z mládeže do mužského sportu, podle toho, jak se bude dařit, budu dávat dohromady plán do budoucna.“

Fotbal je ale celkem sázka do loterie, chci se tedy zeptat, co ti vrcholový sport dal a co naopak vzal?

„Určitě mám zatím díky fotbalu spoustu zážitků, hlavně ze zahraničních turnajů. Vzhledem k tomu, že do zahraničí cestujeme pravidelně, abychom se mohli poměřovat s těmi nejkvalitnějšími soupeři. Vrcholový fotbal je ale i velký žrout času, s tím asi musí každý, kdo se v něm chce prosadit, počítat. Musíte trávit hodně času na hřišti i přípravami mimo, ale jenom takový přístup vám dá šanci to někam dotáhnout.“

Pro každého mladého sportovce je určitě důležitá i podpora ze strany rodiny, ať už finanční, nebo jiná, jak to probíhá u vás?

„Fotbal sice nepatří mezi nejlevnější aktivity, ale určitě jsou i sporty, kde se částky, které na to, abyste je provozovali, pohybují v úplně jiných cifrách. Podpora ze strany rodiny probíhá spíš tím, že tomu rodiče museli obětovat také spoustu svého času. Museli se tak sžít s rolemi šoférů a vozit mě na tréninky nebo zápasy. Snaží se o to dodnes, díky tomu mám i menší absenci. Musím jim za to poděkovat, protože bych bez nich nebyl tam, kde jsem.“ 

Po přestupu do pražské Slavie v roce 2018 ses také začal objevovat ve výběrech mládežnických reprezentací, bylo pro tebe překvapení, když jsi dostal první pozvánku?

„Překvapením bych to úplně nenazval, hlavně to pro mě bylo obrovské nadšení a radost. Reprezentovat svou zemi na mezinárodním poli je to nejvíc, co jsem si mohl přát. Stálo to ale spoustu práce. Když přišla první pozvánka, tak jsem ve Slavii patřil k oporám týmu, hrál jsem pořád a cítil jsem se v dobré formě. Navíc jsem viděl, že spousta hráčů, se kterými jsem tu byl, pozvánky dostávala, a věřil jsem, že může přijít i moje šance.“

V sedmnácti letech už máš dokonce i vlastního agenta, jaké ti to přináší výhody a kde sedmnáctiletý hráč k takovému agentovi přijde?

„Poté, co jsem přišel do Slavie, jsem viděl, že někteří kluci už agenta mají. Takže jsme to začali řešit a naše spolupráce zatím probíhá tak, že od něj například dostávám kopačky a další vybavení. V pozdějším věku se do jeho práce přidá i jednání o různých kontraktech.“

Letos jsi také zaznamenal dvě branky v 1. dorostenecké lize, z pozice obránce se dopředu asi moc nedostaneš, ale oba góly byly velmi důležité. Dělají si z tebe spoluhráči srandu, že jsi „střelcem důležitých branek“?

„Myslím, že takovou roli ještě nemám, vzhledem k tomu, že těch gólů zas tolik nedávám (směje se). Když už mi tam něco padne, tak sem tam spoluhráči při tréninku můj gól připomenou nebo si udělají srandičku.“

Dokážeš si vzpomenout, co byl pro tebe největší úspěch v mládeži Slavie, případně na největší zápas, do kterého jsi nastoupil?

„Asi největším zážitkem pro mě byl turnaj v Číně, kde jsme došli až do finále. Hrálo se na velkém stadionu a naším soupeřem byla čínská mládežnická reprezentace, která měla v hledišti spoustu mladých fanoušků a velkou podporu.“

Nedávno jsi také zaznamenal první minutky za B-tým Slavie, jak funguje v Edenu práce s mládeží a postup mezi kategoriemi?

„Dostat se do mužských týmů je ve Slavii kvůli velké konkurenci obtížné, ale vedení dává spousty příležitostí mladším hráčům, například když hrají se staršími ročníky a získávají zkušenosti. Je to pro nás určitě obrovské plus, jelikož si rychleji zvykáme na vyšší tempo hry. Vzhledem k tomu, že mě čeká postupný přechod do mužského fotbalu, mě těší, že dostávám šance jak v B-týmu, tak i v A-týmu mužů.“

Slavia také v nedávné době navázala spolupráci s Vlašimí, která hraje 2. ligu, je i tohle případná cesta pro mladé hráče, jako jsi ty?

„Cesta to určitě je, nicméně prvním krokem do mužského fotbalu je slávistické „béčko“, které hraje ve třetí lize, není to zas tak velký skok a mladší hráči se tak mohou lépe adaptovat na hru s dospělými. Když poté hráč prokazuje kvality a má na to hrát výš, druhá liga je ideální zastávkou.“

V dubnu jsi také vyrazil s A-týmem do Rotterdamu na zápas v Evropské konferenční lize a byl jsi u celého dvojutkání s Feyenoordem. Dokážeš popsat, co se v tobě dělo, když ses dostal do nominace?

„Byl to pro mě asi zatím nejsilnější zážitek v  kariéře. Nejdřív jsem ani neměl jet, jelikož přede mnou byli dva jiní kluci, ale nakonec jsem byl také připsán na soupisku. V Rotterdamu byla výborná atmosféra, už jen při cestě na stadion bylo vidět, jak tam lidé fotbalem žijí. Při samotném zápase to však byl úplně jiný level, přišlo 60 tisíc diváků, kteří vytvořili parádní kulisu.“

Jak často se tedy povede hráčům z vaší kategorie zapojit se do tréninku s A-týmem a proniknout do jejich skupiny?

„Největší šance je, když máme reprezentační přestávku a hráči z A-týmu jsou pryč a trenéři potřebují doplnit určité posty. Tak přišla i moje první šance a poté také při zápasech evropských pohárů, jelikož Slavia nemá na té nejlepší soupisce dostatek odchovanců a potřebují trochu doplnit počty.“

Cesta do A-týmu Slavie je ale velmi trnitá vzhledem k tomu, jak napěchovaný kádr momentálně v Edenu mají. Co musí hráč ve tvém věku udělat, aby zaujal trenérský štáb a mohl se prát o šanci?

„Vždycky jde o to, jaký přístup k tomu hráč má. Musíte zvládat všechno na 100 % a ukazovat svůj zápal pro fotbal. Někdo, kdo v naší kategorii nedává fotbalu vše, nemůže vůbec pomýšlet na šanci v Áčku, kde je obrovská konkurence.“

Jaký to byl pocit, když jsi poprvé přišel do kabiny a viděl tam dnes už vesměs zkušené ligové matadory, přemýšlel jsi nad tím, jestli někomu ze starších hráčů vykat? 

„Kluci, kteří už v áčku trénovali, mě připravili na to, že tohle opravdu dělat nemám (směje se). V šatně áčka se všichni berou stejně, je jedno, jestli máte tři tituly, nebo jste úplný nováček. Byl jsem hlavně zvědavý na to, jak se někteří hráči chovají, a překvapilo mě, že i ti, kteří toho mají odehráno spoustu, tak jsou úplně v pohodě a snaží se pomoct a předávat zkušenosti.“

Kdo je pro tebe fotbalovým vzorem?

„Mým oblíbencem už od dětství byl brazilský obránce Marcelo z Realu Madrid, kterého sleduji dodnes, jelikož hraje na kraji obrany stejně jako já a líbí se mi jeho styl hry. Jsem také velkým obdivovatelem Sergia Ramose, který dříve také působil v Realu a hrál ve středu obrany, což je moje druhá pozice.“

Jaký je tedy tvůj „tajný“ fotbalový sen?

„Některým čtenářům už podle mého výběru oblíbenců asi došlo, že mým snem by bylo zahrát si za Real Madrid (usmívá se). Z evropských klubů mám také hodně rád německou Borussii Dortmund.“